" I dreamt all my future, relive my past..."

Tak prozačátek něco z Psychografie (neboli Automatické kresby), ke které mě tak trochu přitáhla Cer (která byla už několikrát na různých seminářích pro tohle zaměřených). Začalo to nedávno, tak trochu z potřeby použít nově ostrouhaný pastelky a tak trochu z touhy dostat se do lesa a chvíli tam pobýt, i když jsem se nakonec dostala jen do parku, protože les se u Mohelnice tak nějak nerozkládá... Sebrala sem pastelky a pár papírů a našla si jedno místo. Vzniko pár věcí, který sic vypadají jako obrázky od malýho dítěte, ale ve skutečnosti jsou docela osobní. Šlo mi o to, přenýst na papír něco, co jsem si byla schopná vybavit- hodně podrobně, hodně barvitě, hodně intenzivně. Ať už je to cokoli: vzpomínka na jeden letní večer, pocit, který máte, když vás Někdo drží v náručí, vůně kytek, myšlenky, co se vám honily hlavou při pomyšlení na určitou věc... Může to být cokoli s vámi spojeného, nebo alespoň já to tak vidím...

Cer udělala přijímačky

Zavolala mi, a řekla mi, jak je to s tou její studentskou budoucností... (nezdřív mě ale pořádně napálila :-D) Seděla jsem zrovna na stromě (spíš ve stromě) rozřezaným vejpůl a poslouchala Sonatu Arcticu :-) Pak vzniklo toto:

Just for a while

Hmmm.. Název už tak nějak vypovídá. Snažila jsem se nakreslit Pocit, nebo nebo Emoci, která mě provázela každou chvíli strávenou s Ním. Důležitý je ale poznamenat, že to byl Pocit z doby prázdnin, to znamená z doby, kdy jsem chodila (nebo síš běhala? :-D) velmi pozdě domů, za tmy, za mírného chladu, zblázněná a jakoby v tranzu .-)) Tahle kresba (tedy alespon na mě) působí hodně příjemně...

Please, take me into youre arms

Hmm... Tady se nechci nijak zvlášť rozepisovat, název řekne všechno, a On ví, jak mám strašně ráda, když mě drží, když mi dá na tvář ruce, nebo když mě obejme... Tohle je když si v duchu říkáte: "Tak už mě obejmi, prosím..." a v tom okamžiku je to něco, co si nejvíc přejete.

Deep unrest

Možná to nepůsobí nijak zvlášť negativně nebo tak, ale... _{*část textu po druhém přečtení cenzurována*} Vždycky mám jakoby vidinu určité hranice v kapalině, určité pohyblivé (až plazmové zdi) nad kterou je prostor s bublinkami, které jsou jakoby ve vás. Všechno je to ve vás... Pod tou hranicí je chladná, klidná, tmavá voda... A nad ní jsou ty bublinky- svědí, otírají se vám o stěny žaludku, snaží se dostat ven? Někdy se mi z toho navaluje...

...???...

Ani nevím, co se mi při kreslení tohodle honilo hlavou.. Kreslila jsem to při písničce "In Joy and Sorrow" od HIM... Zkust napsat co z toho cítíte vy :-)

Tak, to je z psychografie vše, teď vám ukážu nějaký šaškárny :-)...

Hey, Rincewind, you should run away!

Korpiklaani

Jen malá vzpomínka na půlnoční chvilku v temném lese plném světlušek... :-) Takové to bylo.

Vitráž I.

Další práce ze školy. Původně dělaná na třetinový formát tvrdého papíru. Vzala jsem si to domů, abych to dodělala (v hodinách obvykle nestíhám) a doma jsem se rozhodla udělat to znovu, lépe a na karton. Bavilo mě to, tak jsem potom udělala vitráž druhou...

Vitráž II.

A Return to the Sea

Kreslenio na bagru, za slunného, krásného dne, jen tak, prostě jen tak. Samozřejmě při písni A Return to the Sea...

Autogramiáda na Masters? :-D

Snad to přečtete.. pro Cer :-)