shini: jenže víš.... všechno mě tak srazilo na kolena... když něco řeknu a pak slyším reakci některých lidí, vím, že mě ani za mák nepochopili, chápeš? a přitom říkají: já ti rozumím, vím jak ti je... ale já to poznám, jestli vědí o co jde... a já bych to ze sebe potřebovala občas dostat ven.... v ten večer, v tu chvíli, kdy jsem měla zat'atý pěsti, kdyby vedle mě někdo stál, byt' by byl třeba nevinný a promluvil na mě jedním slovem, zřídila bych ho tak, že by ho museli odvýst na JIPku...
nevím jak se mám s určitýma věcma vyrovnat, nevím, jak je vysvětlit... a potřebuju aby za mnou veče před spaním někdo chodil a já mu to mohla říkat... však víš... víš co myslím...ale chtěla bych to doopravdy... chtěla bych cítit jak mě pohladil ve vlasech... nějak se zamotávám.