14. duben 2008 | 16.43 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
zdravím..
poslední dobou se mám fakt mizerně... kdyby nebyl včera víkend, umřela bych!
sobotu a neděli jsem si fakt užila :) povyprávím vám, kde jsem byla a jaký kus světa jsem viděla... :)
v sobotu po obědě jsem sedla na kolo, narazila si helmu na hlavu a vydala se z mohelnice směr na mou rodnou ves - Dubicko :D
dlouho jsem tam nebyla, takže u mě převládala radost, že uvidím tátu a mýho pejsánečka čaka a možná kamarády, zda všechno stihnu...
po zprávě, že terka není doma jsem byla trochu smutná, ale v půlce cesty v hájích se mi na mobilu objevila SMS ve stylu, že nakonec může a že vyrazíme ven....
venku strašně fučelo a trochu poprchávalo... já jela proti větru a to mělo za náledek zarudnutí mého obličeje, při snaze dostat se co nejrychleji do Dubicka xD
byla to fakt makačka, myslela jsem že nedojedu ale nakonec jsem nad počasím zvítězila... nad časem bohužel ne.. na smluvených 13:15 u školy jsem to nestihla...
ale když jsem vyjížděla ulici od Bohuslavic, předjelo mě auto, ze kterého vykukoval vyřeněný obličej Terky xD
u školy bylo očekávané setkání... Terka se při pohledu na můj rudej xicht asi trochu zděsila, avšak po krátké chůzi jsem se vrátila do normálního, plet'ového stavu xD
K tátovi jsem zaparkovala batoh a kolo a s terkou následně obešla celou ves, louku i les :D
čas zaplněný zajímavým rozhovorem utíkal :D
dobře sme si pokecali, avšak měli jsme na to jen den- toserovná málo času xD
došli jsme oklikou přez fotbalák, hřbitov a kostel zpět ke škole a tam nějak zapřemýšleli...
dumali jsme nad tím, zda se dá dostat na střechu nad námi... Terka se zmínila o jejím velkým snu - vylézt si na vysokou střechu nebo komín...
Chvíli jsme rozmýšleli, zda vylézt na družstevní komín, na obchod, na školu či na školku, jídelnu nebo dům...
rozhodlo se ve prospěch obchodu :))
když jsme do Dubicka ještě chodili do školy, hrávali jsme tam schovku... schovávali jsme se za obchodem na zídce... napadlo nás, že ta zídka by nám mohla pomoci dostat se na střechu :) prozkoumali jsme terén, bedny, schody, popelnice... všechny záchytný body :D
u obchodu shodou náhod stojí dům, který se zahradou dotýká obchodu.... na zídce byl takový zvláštní, rezavý, starý pokřivený žebřík... druhý kus rozpadlého žebříku vedl přímo na střechu obchodu... pokud by jsme se chtěli dostat na žebřík, musíme prolízt rozbitou brankou na zahradu těch lidí, vylízt jim na střechu garáže (nebo co to bylo) a pak po žebříku na střechu :D budiž :D začala jsem vymýšlet cestu, ale než jsem se nadála, terka už byla na té zahradě a lezla po žebříku... při pohledu na ni jsme obě bouchli beznadějně smíchy... ona z něj málem spadla xD
za chvíli byla na střeše... sebrala jsem odvahu a vydala se po roztřeseným -čemsi zvaným žebřík- za ní....
vylezli jsme a začali běhat po střeše... chvíli jsme to zkoumali... jeden pán právě seděl u stolku na té zahradě a cosi četl... vedle něj štěkal rozzuřenej pes, hledíc přímo na nás :D dvě bláznivý holky se tedy střídavě po střeše válí smíchy, střídavě skáčou a mávají na bývalího spolužáka, který pár domů vepředu stříhá s tatou stromy :D.
.. sedli jsme si, pustila jsem na mobilu hudbu a zakecali se o nightwish... :D jak jinak xD
pár lidí nás na té střeše vidělo, ale nám to obsolutně nevadilo... názeli jsme po nich větve a listí, co tam leželo...:D
Když Terka musela jít domů, vyrazila jsem s tátou do lesa a byla tam až do noci... prošli jsme celej dubickej hvozd a viděli i nějakou zvěř :))
Sobota byla ve znamení cyklistiky a lesa :) opět :) po obědě sme s tatou sedli na kola a vydali se na dlouhej okruh...
bylo to fajn... projeli sme dlouhou cestu, luka, lesy, nádhernou jarní Doubravu (Litovelské pomoraví)..
našla jsem asi tisíc báječných míst na focení... Háje, petrklíče, lesy, stromy, zřícenina středověkého rytířského sálu, skalní utvary u mladče, jeskyně, kytky, lesní pěšiny, zvířata, louky, kamený starý most, řeka Morava atd atd.... fakt paráda... v nejbližší době beru foták a neručím za sebe :D
Asi v sedm jsem se vydala na kole zpět do mohelnice, protože se druhý den měla psát čtvrtletka z matiky a já nic neuměla (stejně jsem ji dnes zkopala-zase)
dorazila jsem domů a zbytek dne prožila jako v pekle...zdá se, že se sestra ze všech sil činí na tom, abych se nedostala na ty Nightwish...
Celej výkend co jsem byla pryč řvala na mamu, bůhví cojí navykládala... rozmlouvala jí to a přede mnou pak dělala jakože nic...mamka to ted rozmlouvý mě a táta váhá.... myslím, že celej plán padl... ještě je tu šance, ale mizivá...
jak jsem řekla na začátku článku... když nepočítám ten skvělej čas na střeše a v lese, mám se poslední dobou dost mizerně... už nevím co mám dělat...
problémy se jen sypou, doma na mě maj jen keci, začínám nenávidět svou sestru, kašlu na školu, kopu jednu písemku za druhou...
brácha mi zase dělá přednášky co mám a nemám dělat, sestra zase hraje na všechny strany divadlo, podle toho jak se jí to hodí...
na počítač se nedostanu, celý dny jsem zavřená v pokoji... požírám vlastní myšlenky, pobrukuju si písničky... nechápu svou sestru...
mám stále větší chut ji flusnout do xichtu... je to hnusný to tak říct že? zachvíli příjde domů, to si zase něco vyslechnu...
a strašně mě sere ten koncert... nevím jak se mám smířit s faktem, že tam zas nepojedu... nevím jak to mám podruhé přijmout...
ale aby to nebylo jen všechno negativní....
mám velikou radost z jara, jak už jsem popsala nahoře... chystám zaplnit fotákovou kartu... taky mám radost za lenču, které se nálada neustále stupnuje... za čtrnást dní jede na koncert své oblíbené kapely simple plan... ve škole se jí daří... je to blbé říct, ale její radost je pro mě taková malá náhrada za tu moji zvláštní...
ve škole jí to jde, na obědě dkonce jí brambory... jde to s ní dokopce! :D
jsem plná očekávání... každou chviličku mi má přijít tričko nightwish.. ted už leží na pravděpodobně na poště, jen ho vyzvednout...
tak to je konec článku protentokrát...
už budu muset jít, divím se, že jsem stihla napsat tolik písmenek...
ani jsem to po sobě nečetla, tak omluvte chyby, překlepy, a nevhodně poskládané a napsané věty, ruce jely sami xD
užívejte jaro a přeju hezký dny :)
pozdravuju všechny čtenáře a loučím se...pá
Zpět na hlavní stranu blogu