friendship? oh yeah :)
25. březen 2008 | 19.42 |
máme někdo přítele, kterému důvěřujete natolik, že se před ním odvážíte být sami sebou? (viz citace u profilu)....
že s ním trávíte hromadu volného času (jako s nikým jiným) a jste spolu i tehdy, kdy byste měli být doma?
(Silvestr, Velikonoce, mráz jako když praští, nebo vedro k chcípnutí)....
Myslím, že takovýho přítele mám... Ta dotyčná si to ted čte a musí vědět, že mluvím o ní :) *neapný smích*
pár okamžiků mě inpirovalo k napsání tohoto článku...
začnu pěkně od začátku ....
chodila jsem do páte třídy... do školy na vesnici, kde jsem od mala vyrůstala... samozdřejmě mezi ostatními dětmi.... myslím, že v porovnání s městem, je to na vesnici takový jiný....
jsem strašně ráda že jsem raný roky svýho života mohla prožít zrovna tam.... měla jsem tam (a doted i mám) moc přátel... byli sme prostě děcka, spolužáci, malí jarini :)
chodili sme často ven... v létě jsme běhali v poli mezi kukuřicí, šplhali po stromech, chodili na třešně, koupali se v oblečení, běhali, řvali, váleli se, blbli na louce...
zažili jsme spolu všechno možný... bylo to suprový, občas bych se vrátila do dob, kdy mi bylo 9,10 :D
když jsme malí, dostaneme se do nějakýho kolektivu dětí... může to být ve školce, nebo už i ve škole...
nemáme žádné problémy (maximálně co bude zítra na svačinu), jen si užíváme a to asi v míře, ve které si nebudeme moci za celý další život už nikdy užít :)
cítím to i ted' : horký slunce za zády, pálivá bolest na nohou pošlehaných od obilí, vůně třešní a chut' citronové zmrzliny...
když příjdete mezi děti, sednete si k nim a budete si hrát spolu... v tu chvíli jsou všichni kolem vás na stejné zemi a hrají si se stejnými autíčky... v tu chvíli už máte něco společného... v tu chvíli je vám jedno, jak kdo vypadá, co kdo nosí, co kdo poslouchá, nebo odkud přišel... prostě si jen sednete a hrajete si... spolu... druhý den si hrajete venku... a pak si takhle hrajete nepřetržitě několik měsíců, nebo třeba i let...
postupem roků se mezi vámi tvoří rozdíli... každý si tvoří jakýsi styl... někdo rád tamto, druhý támhle-to...každý něco říká, ale i když s ním někdy nesouhlasíte, pořád je to váš kamarád z dětství a dost si rozumíte, i když máte jiný názor na věc.
někdo odchází na jinou školu a jiný zůstává.... moje kamarádka odchází a stěhuje se... je mi z toho smutně... už se nebudeme vídat... chystá se na nižší gympl do Zábřeha... Půjdu tam taky a můj brácha taky... jasný, půjdem tam všichni... já ona a brácha jsme stejně nejhytřejší ze třídy... máme samý jedničky..
gympl je zkrátka pro nás.... za měsíc jsou přijímačky... honí se mi hlavou : Co když to oni udělají a já ne? Nebo co když tu Udělám já a brácha nebo ona ne? Co pak?
bojím se..... ale nakonec- udělali jsme to všichni.... :) jaká radost... budeme dokonce ve stejné třídě... můj brácha, já a nejlepší kámoška... super, pomyslím si...
potom ale příjde rána.... od mámy se dozvídám, že se budeme stěhovat do jinýho města, kde je gympl taky... a proto nemá cenu, aby jsme dojížděli několik kilometrů jinak, když budeme mít školu u baráku.... a fakt... panelák, kam se máme stěhoavt je jen kousek od naší nové školy... Z3 Vodní, kde je taky nižší gympl patřící pod Zábřeh... tahle zprává vás rozhodí... plánovali jste si bílou budoucnost se svou nejlepší kamarádkou a bráchou a ted'?
ted se stěhujete do úplně jinýho města, kde nikoho neznáte, do jiné školy, mezi nový lidi... s ní už se nebudu vídat jako normálně... jen málokdy...a s ostatníma taky...
Co když mě v nové třídě nevezmou mezi sebe? Co když se se mnou nebudou chtít bavit a já i brácha zůstanem sami?
Když je vám 11-12 tak je to takový zvláštní... Byla jsem taková holka z vesnice...co všude jen lítala a tak... nový lidi jsem poznávala málokdy... a ted jsem měla se spolužákama vztah a měla jsem ho nechat a zkusit navázat jiný s novými lidmi... No...
Přišel první den v nové škole... já i moje kámoška jsme ted seděli každá v jiné lavici, škole i městě...
sedla jsem si a koukala po třídě... brácha seděl se mnou... všichni se s někým bavili... každej měl někoho, jen my ne... byli jsme ,,ti'' noví....
noví spolužáci nás ale vzali dobře... hned druhou přestávku ke mě holky přišli a provedli mě v nové -velké- škole... začali se se mnou bavit a já si dost oddychla.... těch pár měsíců do stěhování jsem ještě dojížděla, ale když už jsem se přistěhovala, tak nějak jsem byla kompletně přijata :)
ted už na nižší gympl chodím 3 roky a mám nové kamarády i mimo třídu...
a na ty staré z Dubicka samozdřejmě nezapomínám... Jezdím za nimi některý víkendy... nemám ale na to tolik času...
cítím ale, jakobych se od některých vzdálila...když ted srovnám tu dobu co jsme všichni seděli na jedné zemi a hráli si společně s jedním autíčkem a tuto dobu, je to trochu rozdíl... každej je ted někde jinde... oni mají taky nový kamarády.. přesto někteří se mnou udrželi vztah stejně dobrej jako předtím... a to především jirka, šárka, lucka a jana...a terka? ta moje nejlepší kámoška, která ted chodí na jinou školu a bydlí jinde?
k té bych měla zvláštní odstavec....
naše kamarádství bylo upřímný, úžasný, čistý.... ted nás dělí vzdálenost, jiná škola a čas.... vidíme se jednou za půl roku... možná je to právě tím, ale s ní si rozumím pořád stejně... je jiný když si s někým povídáte o počasí a s jiným se vidíte po roce a neřeknete mu : týjo a co vlastně posloucáš? změnila ses?
ne... půjdete spolu a povídáte si, jakoby se nic nezměnilo... kecáte chvíli a v hlase toho druhýho necítíte zábranu nebo bariéru.... mluvíte s ním 20 mnut a už jste v takovým proudu povídání si... prostě si rozumíte... jakoby to porozumnění z člověka už vyzařovala.... jako když jezdíte magnetem v hromadě něčeho a najednou najdete tu správnou věc : hřebík ! a v tu chvíli, bezohledu nato, jak dlouho jste se neviděli, vztah nepohasnul (jako u jiných)....
takovýhle setkání máte jednou za půl roku a zase vás dostane.... i ona má ted nové přátele v nové škole.... jako já... ale když se setkáme, sme pořád ty dvě starý kámošky... a ona mi rozumí jako dřív, necítím mezi námi zed... noooo....
ale.....
žiju ted' a tady v Mohelnici....terka je sic fajn ale tady... najednou prostě...
mám suprovou kamarádku, lenku :).... můžu zhodnotit jestli je naše kamarádství silnější než s terkou?? asi jo.... když jsem byla s terkou, bylo mi 11... a od té doby jsem se fakt dost rapidně změnila... ona určitě taky... ale to nevadí... jsem s ní jen občas....někomu to nemusí přijít, ale vážně.... moc jsem se změnila, jsem jiná...vydala jsem se ,,svou'' cestou.. a ted je tu ,,ona''. kráčí vedle mě... lenka nejde za mnou a nekouká mi na záda... ani nejde přede mnou... jde vedle mě, protože ,,moje'' cesta pro ni bude vždycky široká (pro jiné bude užší nebo úplně úzká)..
nejvíc mi rozumí.... moje nová spřízněná duše... jako nikdy jindy... je to podobný jako s terkou....kamarádství mezi mnou a lenčou se postupně rozvíjelo... a ted jakoby se odstranili zdi které máte k jiným spolužákům... samozdřejmě mám další skvělí suprový kamarády... nemusím je jmenovat... určitě to vědí, jsem si jistá...ale lenka je prostě někdo bližší... neříkám, že nejsme schopný se pohádat nebo chvíli držet bobříka mlčení, ale každej sme nějakej...
je tu hezkej citát, zní něco jako : Lidé do našeho života přicházejí a odcházejí, ale někteří v našem srdci nechají navždy stopy....
ona nechává stopy na ,,mé'' cestě... jdou po ní i další lidé... samozdřejmě... ale jí, jí možná vystavím i koleje nebo superdráhu :D :D:D kdoví :D
(jinak jsem strašný hovado, nechápu jak mě může vůbec strpět xD )
a co další lidé? další kamarádi? asi je rozdíl mezi slovem kamarád a přítel... jen malinkej... kamarády můžu nazvat hodně lidí...
a s některýma si tak nerozumím... a taky jsou tu lidi, mě malinko vzdálení... bavím se s nimi... nejsou to ale moje krevní skupiny... mezi mnou a jimi je taková ta určitá bariéra... u některých silnější a u některých slabší... nemám si s ,,některými'' už co říct... dřív možná...
možnáí bych se s nimi dřív mohla dost intenzivně bavit, ale ted... lidi se mění...tím ted myslím sebe... určitý lidi vidím jinak...
na věci si dokážu udělat názor... můj názor když mi bylo 12 a nároz ted je poněkud odlišný... koukám se na ně z různých úhlů... vidím dobro i zlo...
hodně lidí si o mě myslí, že jsem hodná milá holka, co se na nikoho nedokáže naštvat a co na všech vidí jen pozitivní stránku a dokáže se se všema bavit...
něco pravdy na tom je... neříkám že mi tenhle názor na mě vadí.. vůbec NE! ale troufám si říct, že se znám líp....
a vím že nejsem JEN taková... vidí ve mě květ... ale mám i trny a můžu bodnout... tohle je moc diskutabilní téma...
jsem i špatná... jsem náladová, dokážu být moc naštvaná, a nevidím jen pozitivní !!!!! opravdu NE! NE NE NE!!! kdo si to myslí, nezná mě!
mám problémy, lidi mě vytáčí, vidím na sobě i na nich špatný věci! TO JO! mohla bych jmenovat každýho špatný vlastnosti i moje... ale to by sme tady byli měsíc...já jsem totiž velký hříšník :D
proč bych se měla s jinými hádat a pomlouvat je když nemusím? můžu na ně říct vlastní názor ale proč?
když si je udržím od těla, nemusím se s nimi bavit.... pozdravím je, řeknu jim pá, pomůžu jim, když budou potřebovat, ale nepustím si je k tělu jako jiné....
nemusím všem vykládat jakou špatnou vlatnost na nich vidím! vidím ji, ale nechám si ji pro sebe... mám na ně nějakej názor, ale nemusím chodit a vykřikovat ho abych se zavděčila těm co si myslí to samé...
k různým lidem, různej vztah
ani nevím, co jsem tím článkem chtěla říct, jen prostě jsem ho nějak chtěla napsat...
jelikož segra pořád skládá v obýváku puzzle s 3 tísíc kousků, mám možnost psát dlouhý články- nevídané xD xD
že s ním trávíte hromadu volného času (jako s nikým jiným) a jste spolu i tehdy, kdy byste měli být doma?
(Silvestr, Velikonoce, mráz jako když praští, nebo vedro k chcípnutí)....
Myslím, že takovýho přítele mám... Ta dotyčná si to ted čte a musí vědět, že mluvím o ní :) *neapný smích*
pár okamžiků mě inpirovalo k napsání tohoto článku...
začnu pěkně od začátku ....
chodila jsem do páte třídy... do školy na vesnici, kde jsem od mala vyrůstala... samozdřejmě mezi ostatními dětmi.... myslím, že v porovnání s městem, je to na vesnici takový jiný....
jsem strašně ráda že jsem raný roky svýho života mohla prožít zrovna tam.... měla jsem tam (a doted i mám) moc přátel... byli sme prostě děcka, spolužáci, malí jarini :)
chodili sme často ven... v létě jsme běhali v poli mezi kukuřicí, šplhali po stromech, chodili na třešně, koupali se v oblečení, běhali, řvali, váleli se, blbli na louce...
zažili jsme spolu všechno možný... bylo to suprový, občas bych se vrátila do dob, kdy mi bylo 9,10 :D
nemáme žádné problémy (maximálně co bude zítra na svačinu), jen si užíváme a to asi v míře, ve které si nebudeme moci za celý další život už nikdy užít :)
cítím to i ted' : horký slunce za zády, pálivá bolest na nohou pošlehaných od obilí, vůně třešní a chut' citronové zmrzliny...
postupem roků se mezi vámi tvoří rozdíli... každý si tvoří jakýsi styl... někdo rád tamto, druhý támhle-to...každý něco říká, ale i když s ním někdy nesouhlasíte, pořád je to váš kamarád z dětství a dost si rozumíte, i když máte jiný názor na věc.
.. čas zase plyne.. už jsme náctiletí, chystáme se na druhý stupen školy....
ve třídě už máme kamarádstí silnější a slabší... s někým si prostě rozumíte víc....
někdo odchází na jinou školu a jiný zůstává.... moje kamarádka odchází a stěhuje se... je mi z toho smutně... už se nebudeme vídat... chystá se na nižší gympl do Zábřeha... Půjdu tam taky a můj brácha taky... jasný, půjdem tam všichni... já ona a brácha jsme stejně nejhytřejší ze třídy... máme samý jedničky..
gympl je zkrátka pro nás.... za měsíc jsou přijímačky... honí se mi hlavou : Co když to oni udělají a já ne? Nebo co když tu Udělám já a brácha nebo ona ne? Co pak?
bojím se..... ale nakonec- udělali jsme to všichni.... :) jaká radost... budeme dokonce ve stejné třídě... můj brácha, já a nejlepší kámoška... super, pomyslím si...
potom ale příjde rána.... od mámy se dozvídám, že se budeme stěhovat do jinýho města, kde je gympl taky... a proto nemá cenu, aby jsme dojížděli několik kilometrů jinak, když budeme mít školu u baráku.... a fakt... panelák, kam se máme stěhoavt je jen kousek od naší nové školy... Z3 Vodní, kde je taky nižší gympl patřící pod Zábřeh... tahle zprává vás rozhodí... plánovali jste si bílou budoucnost se svou nejlepší kamarádkou a bráchou a ted'?
ted se stěhujete do úplně jinýho města, kde nikoho neznáte, do jiné školy, mezi nový lidi... s ní už se nebudu vídat jako normálně... jen málokdy...a s ostatníma taky...
Co když mě v nové třídě nevezmou mezi sebe? Co když se se mnou nebudou chtít bavit a já i brácha zůstanem sami?
Když je vám 11-12 tak je to takový zvláštní... Byla jsem taková holka z vesnice...co všude jen lítala a tak... nový lidi jsem poznávala málokdy... a ted jsem měla se spolužákama vztah a měla jsem ho nechat a zkusit navázat jiný s novými lidmi... No...
Přišel první den v nové škole... já i moje kámoška jsme ted seděli každá v jiné lavici, škole i městě...
sedla jsem si a koukala po třídě... brácha seděl se mnou... všichni se s někým bavili... každej měl někoho, jen my ne... byli jsme ,,ti'' noví....
noví spolužáci nás ale vzali dobře... hned druhou přestávku ke mě holky přišli a provedli mě v nové -velké- škole... začali se se mnou bavit a já si dost oddychla.... těch pár měsíců do stěhování jsem ještě dojížděla, ale když už jsem se přistěhovala, tak nějak jsem byla kompletně přijata :)
ted už na nižší gympl chodím 3 roky a mám nové kamarády i mimo třídu...
a na ty staré z Dubicka samozdřejmě nezapomínám... Jezdím za nimi některý víkendy... nemám ale na to tolik času...
cítím ale, jakobych se od některých vzdálila...když ted srovnám tu dobu co jsme všichni seděli na jedné zemi a hráli si společně s jedním autíčkem a tuto dobu, je to trochu rozdíl... každej je ted někde jinde... oni mají taky nový kamarády.. přesto někteří se mnou udrželi vztah stejně dobrej jako předtím... a to především jirka, šárka, lucka a jana...a terka? ta moje nejlepší kámoška, která ted chodí na jinou školu a bydlí jinde?
k té bych měla zvláštní odstavec....
naše kamarádství bylo upřímný, úžasný, čistý.... ted nás dělí vzdálenost, jiná škola a čas.... vidíme se jednou za půl roku... možná je to právě tím, ale s ní si rozumím pořád stejně... je jiný když si s někým povídáte o počasí a s jiným se vidíte po roce a neřeknete mu : týjo a co vlastně posloucáš? změnila ses?
ne... půjdete spolu a povídáte si, jakoby se nic nezměnilo... kecáte chvíli a v hlase toho druhýho necítíte zábranu nebo bariéru.... mluvíte s ním 20 mnut a už jste v takovým proudu povídání si... prostě si rozumíte... jakoby to porozumnění z člověka už vyzařovala.... jako když jezdíte magnetem v hromadě něčeho a najednou najdete tu správnou věc : hřebík ! a v tu chvíli, bezohledu nato, jak dlouho jste se neviděli, vztah nepohasnul (jako u jiných)....
takovýhle setkání máte jednou za půl roku a zase vás dostane.... i ona má ted nové přátele v nové škole.... jako já... ale když se setkáme, sme pořád ty dvě starý kámošky... a ona mi rozumí jako dřív, necítím mezi námi zed... noooo....
ale.....
žiju ted' a tady v Mohelnici....terka je sic fajn ale tady... najednou prostě...
mám suprovou kamarádku, lenku :).... můžu zhodnotit jestli je naše kamarádství silnější než s terkou?? asi jo.... když jsem byla s terkou, bylo mi 11... a od té doby jsem se fakt dost rapidně změnila... ona určitě taky... ale to nevadí... jsem s ní jen občas....někomu to nemusí přijít, ale vážně.... moc jsem se změnila, jsem jiná...vydala jsem se ,,svou'' cestou.. a ted je tu ,,ona''. kráčí vedle mě... lenka nejde za mnou a nekouká mi na záda... ani nejde přede mnou... jde vedle mě, protože ,,moje'' cesta pro ni bude vždycky široká (pro jiné bude užší nebo úplně úzká)..
nejvíc mi rozumí.... moje nová spřízněná duše... jako nikdy jindy... je to podobný jako s terkou....kamarádství mezi mnou a lenčou se postupně rozvíjelo... a ted jakoby se odstranili zdi které máte k jiným spolužákům... samozdřejmě mám další skvělí suprový kamarády... nemusím je jmenovat... určitě to vědí, jsem si jistá...ale lenka je prostě někdo bližší... neříkám, že nejsme schopný se pohádat nebo chvíli držet bobříka mlčení, ale každej sme nějakej...
je tu hezkej citát, zní něco jako : Lidé do našeho života přicházejí a odcházejí, ale někteří v našem srdci nechají navždy stopy....
ona nechává stopy na ,,mé'' cestě... jdou po ní i další lidé... samozdřejmě... ale jí, jí možná vystavím i koleje nebo superdráhu :D :D:D kdoví :D
(jinak jsem strašný hovado, nechápu jak mě může vůbec strpět xD )
a co další lidé? další kamarádi? asi je rozdíl mezi slovem kamarád a přítel... jen malinkej... kamarády můžu nazvat hodně lidí...
a s některýma si tak nerozumím... a taky jsou tu lidi, mě malinko vzdálení... bavím se s nimi... nejsou to ale moje krevní skupiny... mezi mnou a jimi je taková ta určitá bariéra... u některých silnější a u některých slabší... nemám si s ,,některými'' už co říct... dřív možná...
možnáí bych se s nimi dřív mohla dost intenzivně bavit, ale ted... lidi se mění...tím ted myslím sebe... určitý lidi vidím jinak...
na věci si dokážu udělat názor... můj názor když mi bylo 12 a nároz ted je poněkud odlišný... koukám se na ně z různých úhlů... vidím dobro i zlo...
hodně lidí si o mě myslí, že jsem hodná milá holka, co se na nikoho nedokáže naštvat a co na všech vidí jen pozitivní stránku a dokáže se se všema bavit...
něco pravdy na tom je... neříkám že mi tenhle názor na mě vadí.. vůbec NE! ale troufám si říct, že se znám líp....
a vím že nejsem JEN taková... vidí ve mě květ... ale mám i trny a můžu bodnout... tohle je moc diskutabilní téma...
jsem i špatná... jsem náladová, dokážu být moc naštvaná, a nevidím jen pozitivní !!!!! opravdu NE! NE NE NE!!! kdo si to myslí, nezná mě!
proč bych se měla s jinými hádat a pomlouvat je když nemusím? můžu na ně říct vlastní názor ale proč?
když si je udržím od těla, nemusím se s nimi bavit.... pozdravím je, řeknu jim pá, pomůžu jim, když budou potřebovat, ale nepustím si je k tělu jako jiné....
nemusím všem vykládat jakou špatnou vlatnost na nich vidím! vidím ji, ale nechám si ji pro sebe... mám na ně nějakej názor, ale nemusím chodit a vykřikovat ho abych se zavděčila těm co si myslí to samé...
k různým lidem, různej vztah
ani nevím, co jsem tím článkem chtěla říct, jen prostě jsem ho nějak chtěla napsat...
jelikož segra pořád skládá v obýváku puzzle s 3 tísíc kousků, mám možnost psát dlouhý články- nevídané xD xD
Komentáře
| RE: friendship? oh yeah :) | belinda* | 25. 03. 2008 - 20:02 |
| RE: friendship? oh yeah :) | lenča | 25. 03. 2008 - 20:30 |
| RE: friendship? oh yeah :) | shini | 25. 03. 2008 - 20:40 |
| RE: friendship? oh yeah :) | flety | 25. 03. 2008 - 21:08 |
 RE(2x): friendship? oh yeah :) |
shini | 26. 03. 2008 - 16:48 |
| RE: friendship? oh yeah :) | theopendoor | 25. 03. 2008 - 21:44 |
| RE(2x): friendship? oh yeah :) |
shini | 26. 03. 2008 - 16:50 |
| RE: friendship? oh yeah :) | boudicca* | 26. 03. 2008 - 14:26 |
| RE(2x): friendship? oh yeah :) |
shini | 26. 03. 2008 - 16:51 |
| RE: friendship? oh yeah :) | cerolaine | 26. 03. 2008 - 17:41 |